Posledních pár týdnů byl pro mě opravdový "fičák". Chystá se spousta zajímavých věcí, projektů a spoluprací a já se nemůžu dočkat, až vám to vše postupně nadávkuju. Vše má ale svůj čas a tak je potřeba ještě chvilku posečkat a vyladit detaily. Poslední týden jsme intenzivně pracovali především na obsahu a podobě největšího RAW workshopu, který se uskuteční koncem října v Brně a já jsem přesvědčená, že po něm účastníci ještě týden nebudou spát. Ano, tak našlapané to bude!

Jak jste si jistě všimli, má práce mě neskutečně baví a naplňuje a tak není divu, že v hlavě i duši pracuju i když spím, jím nebo se zrovna sprchuju (protože všichni dobře víme, že nejlepší nápady přicházejí ve sprše žeano :) ). Má to něco do sebe, ale když se toho až moc nahromadí, začíná se z toho kvanta zajímavých informací a myšlenek stávat docela zběsilá jízda. Nejvtipnější na tom je, že mi pořád připadá, jak je ten svět super a zábavný, když je pořád co dělat. No a pak ... jsem se zastavila.

Začalo to tím, že mi facebook několik dní připomínal, že jsem nic nenapsala na svou pracovní zeď. Ještě aby ne, když je toho tolik, že nemám pomalu ani chvilinku čas usednout k počítači a napsat něco, co má hlavu a patu a když už se mi to povede, je toho najednou tolik moc, co bych vám chtěla říct, že prostě nevím, kde začít. A tak jsem tomu dala čas a čekala, co přijde.

Nejdřív přišlo uvědomění, že sotva v noci zaklapnu po práci počítač, vezmu to přes koupelnu a ve chvíli, kdy se mé tělo dotkne postele, naprosto vytuhnu a proberu se z kómatu až ráno na budík, který několik minut přemlouvám, ať mi dá ještě pár minut k dobru. To, že jsem už minimálně měsíc nesáhla před spaním na knížku a ještě déle na můj oblíbený Pravý domácí časopis, jehož nepřečtená čísla se mi hromadí na nočním stolku, snad mluví za vše. Když se začal přidávat i fakt, že v tom frmolu nestíhám vyběhnout nakoupit ani jídlo a s mým drahým se doma v podstatě míjíme, začalo přituhovat. Ale když ono je toho teď tolik zajímavého ... no jo, to jsem celá já.

*staženo z Hithit kampaně Frusacku

Pár dní jsem si slibovala, že příští týden už bude volněji, že už je spousta věcí dotažených a že se vody uklidní. A pak jsem se přistihla, jak si i v té trošce volna, co mi zbyla, vymýšlím další práci, abych se"jakože nenudila" :). Tento víkend jsem měla už dlouho dlouho dopředu naplánovaný výlet do Prahy. Dneska, v sobotu 10.9.2016 má Frusack v Radlické - kulturní sportovně svůj Launch Day a já se moc těšila, že využiju volné vstupenky, které jsem dostala k pytlíkům na ovoce a zeleninu, jejichž zakoupením jsem tento projekt na Hithitu podpořila. Zítra se navíc nedaleko Prahy, v Nenačovicích u Berouna, konají Biodožínky firmy Countrylife, přímo v areálu jejich ekocentra. Na tuto akci se chystám už třetí rok a ještě ani jednou mi to nevyšlo. Tentokrát vypadal můj plán více než slibně a navíc bych ho celý podnikla s lidmi, kteří jsou naprosto stvoření k takovému výletu.

*staženo z oficiálních stránek Biodožínek

Když jsem však v pátek šla z pracovní schůzky pěšky asi hodinku Brnem domů, cítila jsem v kostech, že ta Praha nebude úplně dobrý nápad. Miluju cestování, miluju výlety a obrovsky jsem se těšila na ty víkendové akce, ale už by toho bylo na mě jednoduše moc. Když na mě promluvil můj kalendář, který nemilosrdně zvěstoval, že další volný víkend budu mít až někdy za měsíc (rozuměj volný v Brně, pyžamový den, knížka a hrnek mého nejoblíbenějšího čaje) bylo jasné, že je čas vydechnout. Nechtěla jsem se ale svého vysněného výletu jen tak vzdát a tak jsem zavolala mé cestovní sparingpartnerce, jak to vidí. Nečekaně mi do telefonu oznámila, že po peripetiích se zubem jí nakonec museli trhat nervy, takže je ráda, že vůbec nějak funguje a že to na výlet nevidí. No a bylo vymalováno. Tak nějak se mi to neskutečně hodilo "do krámu" a na poslední chvíli jsem se rozhodla, že nikam nepojedu.

Dneska jsem po dlouhé době konečně spala bez budíku a tak dlouho, jak jsem doopravdy potřebovala. Konečně jsem měla dost prostoru věnovat se i svému osobnímu životu, dala do pořádku náš byt, který posledního čtvrt roku vypadá spíše jako skladiště, v mezičase jsem se válela, četla knížku i časopis a občas u toho usnula. Najednou, světe div se, začaly přicházet další nápady a já mám pocit, že jsem si za ten jeden jediný den odpočinula víc, než za dva týdny dovolené. Brzy mě čekají kontrolní testy po nevydařeném rentgenu a tak jsem za sebe moc ráda, že jsem si nakonec dovolila zpomalit a zhluboka se nadechnout. Je těžké krotit toho věčně řvoucího workoholika, kterého mám v sobě, ale jsem moc ráda, že na to nejsem sama a ta správná znamení, že mám zase trochu ubrat, chodí včas a s reflexní vestou.

Vaše

I.❤